XX. Summer CAMP 2005 - Kompletní report

Jak už sama číslice v nadpisu napovídá, jedná se o nejstarší sk8 akci u nás. Tou je prachatický Summercamp vlastně již dlouho, ale letos bylo hlavní výjimečností jubilejní, kulaté dvacáté výročí.

Z pohledu účastníků prvních ročníků summercampu (kterým je dnes kolem čtyřiceti let a mnozí z nich již nemají se skateboardingem nic společného), je to doba slušná, připomínající jim jejich věk a vyvolávající lepší či horší vzpomínky na dobu jejich vrcholu mládí v dobách totality, kdy skateboarding byl nejen životním stylem, ale i určitým druhem protestu , exhibicionismu a samozřejmě i prostředkem jak sbalit holky. Být tehdy skater při veškeré nedostupnosti výstroje vyžadovalo maximální úsilí. Ten, kdo byl ochoten obětovat několik výplat za pašovaný matroš, či celé prázdniny natírat v prasečáku ohradníky aby si vydělal na kvalitní kola, který mu ilegálně přivez tirák z mnichovského "Sportšeku", musel mít skateboarding opravdu rád. Odměnou mu kromě adrenalinu byla spousta nových kamarádů po celém Československu a jak už jsem řekl, holky nebyly vůči extravagantním hrdinům (převážně punkovýho vzezření) lhostejný.

Avšak pro většinu dnešních účastníků je to doba téměř nepředstavitelná, neb existence většiny z nich nebyla dosud tušena a někteří z nich již dělali do plen a učili se říkat máma nevědouc, že nejfrekventovanějším slovíčkem se jim stane poměrně složité slovo skateboard. Doba se mění a dík tomu, že bolševik nebyl dobrý ekonom a naivní ideologie bez šance na přežití dohospoadařila, má dnešní skater zcela jiné možnosti. Bohužel asi nezažije tu hrdost a nadšení prvních skateboardových pionýrů, těžko bude moci říct, že se zná téměř se všemi skatery v Čechách (jako my tenkrát) a vřelost vztahů mezi masou milovníků prken, také již částečně vzala za své...

Přesto však je volba jezdit na skejtu mezi přehršlí nabídek dnešní doby v našich očích tou nejkrásnější a je tomu tak dobře. Nejen matroše a krámů je dnes spousta, ale i závodů a jakýchkoli skateboardových akcí je tolik, že bychom se museli naklonovat, abychom se mohli zúčastnit třeba jen těch nejlepších.

Summercamp v Prachaticích je však něčím jiný a tak trochu se zde zastavil čas. Dnešní Summercamp se až tak moc neliší od těch z konce minulýho tisíciletí. Stále se více či méně daří zajistit účast zahraničních profesionálů, pro které není čas v Prachaticích stresovým sbíráním bodů či vyděláváním peněz a bojem o prize money, ale dovolenou na které se mažou rozdíly mezi hvězdama a třeba lokálním skaterem, co jezdí opravdu jen pro radost. Stále je zde zachován punkový duch mladých rebelských let skateboardingu, podpořen kytarovou muzikou a pro mnohé účastníky je to období prvních setkání s profíky, ale i s alkoholem, holkama a kalbou, kterou si v určitém věku projde poprvé snad každej.

Dost už ale úvodu a přejděme k letošnímu Summercampu. Chtěli jsme, aby byl trochu jinej a to především po stránce kvality skateparku. Prvním snem, byl zcela nový povrch, protože stávající asfalt již není z našeho pohledu nic moc a taky bychom rádi měli celkovou plochu větší. Bohužel asfalt je položka z nejdražších a naše jediná šance - krajské či jiné jim podobné granty bohužel nějak nefungují (respektive asi nemáme dostatečně dlouhý prsty, jako funkcionáři jiných tradičních sportů, kde třeba pouhá roční údržba jejich sportovišť by nám stačila jako investice na několik let). Plocha se tedy nekonala, ale díky pochopení části radních našeho malého a tedy nebohatého města jsme obdrželi příspěvek a společně se sponzorskými penězi, se nám podařilo jeden z kdysi nejlepších skateparků trochu oživit. Všechny nové překážky navrhoval náš týmový kamarád Libor ZRZA Mikeš a zároveň ty, které jsou ze dřeva, i stavěl. První překážka, která přibyla, byla MINIMINI, jejíž význam vidíme především v možnosti seznámení se s rádiusem pro začátečníky a pro ty pokročilejší, streetumilovné skatery, kteří nám z nepochopitelných důvodů veškeré rádiusy objíždějí, jako by do jejich skateboardingu ani nepatřily. Pak přibyly dva malé bangy, které posloužily k přeskakování auta (které by patřilo spíš do muzea, než aby bylo ničeno grindováním) - legendární Škody MB1000, jejíž ladné křivky svou stylovostí se stářím a stylem se Summercampem dozajista korespondují. Škoda je, že její krásně tvarovaná střecha a kapota byly zdemolovány pneumatikami freeBMXařů dříve, než to mohly učinit skateři první den summercampu, pro něž byla tato překážka určena především. Třetí překážkou byl malý double bang se schodem, ozdobenej dvěma parádníma zábradlíčkama. Poslední dřevěnou překážkou byl příjemný vyšší bang, který nemá příliš ostré stoupání a je tedy sjízdnější než jeho kovový předchůdce stojící v sousedství. Všechny dřevěné překážky mají povrch ze superdrahé vodostálé finské překližky, která je ošetřena laminací (nebo jak se ta technologie jmenuje), která se používá i jako podlahovina do náklaďáků, kde je zatěžována těžkými paletovými náklady a hlavně po ní stéká déšť. Nesaje tedy vodu a díky své protiskluzové úpravě není při zachování rychlosti vůbec kluzká.

Zbylé dvě překážky jsou z kovu a tou hlavní je pozvolný rádius zakončený plošinou ve výšce 220 cm. Rádius má význam nejen trikový, ale jeho umístnění jej předurčuje rovněž k dostatečnému rozjezdu na funbox, kam se do mírného kopce v minulosti museli všichni odpichovat. Zcela poslední překážka přišla na plac až v první den summercampu.Tou je výškově štelovatelný stůl o půdorysu 5x1,5 metru a o nejvyšší výšce 50 cm. Ten byl umístěn na asfaltový bang s předpokladem, že se zde budou provádět grindy a slidy všeho druhu, ale nějak se to minulo účinkem a účastníci si to vysvětlili tak, že jde o lavičku pro jejich zadky, aby na celý plac lépe viděli.

Den první - pondělí 4.7.

Parádní počasí a k hloučku skaterů, kteří přijeli již den před, se přidávají další bandičky z celé ČR, přijíždějící většinou veřejnými hromadnými prostředky již v ranních hodinách. Očekávaný Euro DC team na sebe nenechal příliš dlouho čekat a již v odpoledních hodinách se ve skateparku prohání Ruben Garcia se svou partičkou. Je to pro ně dovolená a tedy brzo nechybí ani pivko v jejich rukou. Na řadu přichází první disciplína - Ollie contest. Začínáme ve výšce 45 cm a zvyšuje se po pěti cenťákách. Nakonec na parádnim třetim místě skončil Vít Kindl z Mělníka výškou 75 cm, ale je nutno podotknout, že později dal v exhibici 85cm, ale to se již do závodu nepočítalo. Na druhém místě s 80 cm skončil Eda Ortman z Č.Budějovic, a první místo rovněž na 80 centimetrech si zasloužil Marek ŠTRUNC z Plzně, protože oproti Edovi postupoval na tuto výšku bez jediného špatného pokusu. K Markovi musíme ještě dodat, že později ošklivě padl na loket a po šoupnutí do sádry se slovy zlomenina, ještě dělal rozhodčího a to ho to asi muselo již pěkně bolet. Další den totiž už ležel po operaci v plzeňské nemocnici, kde se zřejmě ukázalo, že prachatická sádra na jeho zranění stačit nebude. Přejem‘ mu tedy zároveň brzké a kvalitní uzdravení a doufáme, že na Prachatice nezanevře.

Druhou disciplínou byl Best trick na bangu. Každý prezentovaný si mohl vybrat Bang dle libosti a měl čtyři pokusy, z nichž se hodnotil ten nejlepší. Nutno říct že spousta zúčastněných neodjela ani jeden pokus ale na summercampu nejde o nic a tedy třetí skončil Marek Štrunc, druhý Koláč a diplom za první místo si odvezl Adam Lukas z Prahy. Závody byly tím zajímavější, že mezi rozhodčími seděl team manager a rider DC Ruben Garcia, čímž doufejme přispěl k atraktivitě a objektivnosti hodnocení závodu. Ještě během dne přijela televize, která vzhledem k předpovědi počasí svou návštěvu přeložila z úterý na pondělí (a udělala moc dobře). Ve 20.00 všechny, kdo měli zájem, odvezl autobus na Kandlův Mlýn a ve skateparku se balilo.

Večerní akcičky se konaly jako i v minulých letech na Kandlově Mlýně (dále Kandlák), kde se dalo stanovat na sousední louce a koupat se v přilehlých kdysi-koupalištích. Kandl byl za totáče rekreačním střediskem, které dnes v poměrně zchátralém stavu, ožívá snad jen během Summercampu. Cca od devíti večer spustila první kapelka "Korupce" z Prahy. Ač vyžrali roli první kapely, kde již tradičně bylo poloprázdno, měli tu čest být první kapelou jubilejního XX. Summercampu. Jejich vostřejší punk příjemně okořenily předělávky slovenského POProcku a bylo znát i na lidech, že ač se každý tváří u popu pohrdavě, známá melodie, snad podvědomě zapsaná v mozku skaterů, zvedla ještě pár lidí od stolů. Druhou kapelou byli téměř domácí českobudějovičtí kamarádi "BETTER WAY", na který už byl dle očekávání slušnej kotel a finálovou hitovku si s nimi zahulákalo slušný procento osazenstva. Zajímavostí bylo, že za bicíma to tentokrát mydlil jejich kámoš z neméně slavný kapely Satisfucktion, kterej vystřídal bicmena z Locomotive (BW totiž v současnosti nemají svého stálého bubeníka). Před vrcholem večera proběhlo vyhlášení vítězů a předání skromnejch věcnejch cen a nejnabitější první večer výročního summercampu s námi přišli oslavit "KRUCIPÜSK" , kteří se Summercampu (dále SC) účastnili snad po páté a tudíž k němu neodmyslitelně patří. Leader Krucipüsk - Tomáš Hajíček rozhodně nestárne a energií umocněnou ďábelským zjevem a až dramtickým výrazem zpěvu, tenhle rocker odkojený Suicidal Tendencies ukázal všem pochybovačům a štýlovejm škatulkářům, zač je toho Krucipüsk. Měli nejnarvanější plac z celýho čtyřdenního programu a přidávat museli už nevim kolikrát. Pokud někomu vadili na Final CD kompilaci, tak vězte, že pokud se nic blbýho nestane, tak na příští třetí kompilaci budou určitě zas. Po takovym rachotu nebylo možný jít domu a tak se kalilo tuším asi do čtyř hodin ráno.

Den druhý - úterý 5.7.

Počasí dle předpovědi průser a ač to mnozí oplakali, tak dozajista nebylo málo těch, co byli rádi, že mohou alibisticky dospat pondělní kalbu a zrehabilitovat své údy i útroby. Meteorologové se nespletli a tak většina campovníků prováděla prohlídku historického města a to především skrze nespočet restaurací, v historických budovách centra pulsujících. Pršelo nepřetržitě a tak jedinou aktivitou v areálu skateparku, byl rozruch když dorazil obří luxusní autobus firmy Quiksilver. Po zapojení elektriky ku spotřebičům v autobusu ještě došlo k vyhození pojistek v celém areálu, ale vše se nějak vychytalo a euro team Quiksilver šel dělat to co vostatní. Tedy ověřit si pohostinnost místích hospod. Mimo nich ještě dorazil team Aeon, kterej si prodloužil pobyt z plánovaného úterka kvůli dešti až do středy. Večer přišli lidi na Kandl dík dešti mnohem dříve a tak první rozjezdová kapelka "PENNIS" z Č.Budějovic nemusela svůj nátěr á la zmenšený a zrychlený Duan Peters drtit před prázdným sálem , ale už od začátku bylo veselo i dík početným fans z ČB a Bukvičákovi z Ladrogangu. Druhá kapela byl trochu neozkoušený risk, který se rozhodně vyplatil. Kapela "SKAPOLLO" až z dalekého Vrchlabí přijela na základě demáče, kterej nám poslali. A jak už to tak bejvá, na neznámou partu hned nikdo pařit nejde a musí nejprve přesvědčit. To se jim však bezezbytku podařilo. Nejprve překvapili tím, že na podium postavili dvoje škopky a pozitivní energie jim nechyběla ani v počátku kdy se parket skvěl prázdnotou. Milovníci Punku, Reggae a Ska hráli všechny tyhle styly dohromady a dík jejich evidentní vyhranosti a nadprůměrnýmu zpěvu dosáhli parádního výsledku, který vcucnul většinu Kandlu na plac, kde to ve finále vypadalo jako na mejdanu v Marleyho rodném Karibiku. I rastaman Pinďa (speaker Mysticu a průvodce Quiksilver teamu) si chvíli zapařil v první lajně. Skapollo hráli déle než ostatní kapelky, ale pro spousty lidí to stejně bylo krátký. Za pozornost stojí to, že i někteří hudebně aktivní jedinci, bez optického ověření nepoznali že ve Skapollu nejsou žádný dechy, ačkoli to tak chvílemi znělo.

Následující přestávka posloužila již k výměně aparátu před bouří jedné z nejkontroverznějších kapel poslední doby. Ne že by sami chtěli bejt kontroverzní, ale spoustě lidem vadí jejich úspěch, někomu příliš mnoho melodie, jiný má zase předsudky, že kdo je v ESU, tak tím je třeba pohrdat a někdo jen prostě závidí tu dřinu, která tomu všemu předcházela a že jsou klucí dnes dál než on. Řeč je samozřejmě o kapele "CLOU". Naštěstí takových lidí byla na Kandlu menšina a nám se tím potvrdilo, že na přehnaný HC předsudky o zaprodannosti a nevim co ještě je třeba srát. Bejt underground prvoplánovitě a za každou cenu nevidim jako výhru, ale spíš potemnělost mysli. Všechny tyhle kecy by byly na nic, kdyby CLOU nepotvrdili své místo především svým výkonem. Ani já je již z desky nemusím, neb dokonalá uhlazenost není u všech skladeb dle mého gusta, ale CLOU na živo nepopiratelně odhalují své punkové kořeny a to si nedělám do huby, neb jejich historii známe téměř od zrodu. Všechno hrálo tak jak má a Lukeho čistej a hodně vysoko posazenej zpěv (kterej tak všechny sere) byl dokonalej. Že jsou na živo mnohem drsnější, potvrdil fakt že plnej plac byl tak 50 na 50 kluci holky a ne pouze čtrnáctky, jak tvrdí zlý jazykové. Mně osobně se zdálo, že trošku divně drnčí basa, ale to moh bejt pouze subjektivní pocit umocněnej množstvím decibelů, co jsem za ty dva večery do hlavy napral. Ani náhodou nic neošidili a přidávat narvanýmu placu, museli opět mnohokrát. O profi nasazení svědčili i Radkovo bubenický ruce, který byli po šesti dnech koncertů, co měli za sebou, plný špičatých mozolů kopírujících tvar paliček a rozpraskaných do krve. Každopádně jsem moc rád že kluci pozvání přijali a již asi potřetí na Summercampu zahráli. I oni k této tradici patří a to i přesto že již nejsou v našem Final teamu, což považuji za přirozený vývoj :)

Den třetí - středa 6.7.

Středa jak má být. Tedy jen občas mráček zmírňující hic a hlavně sucho, hlavní předpoklad dobrého skateboardingu. Dopoledne jako vždy ve znamení probouzení se z protaženého večera do hodin ranních a kdo neměl kocovinu, tak si ideálně zajezdil dokud nebyl park přelidněn. Na programu byla minirampa a náhradně za úterý best trick na funboxu. Závod v U-rampě se nejel, neb nemá smysl dělat závody pro tři veterány, co si oživují část toho, co uměli před patnácti lety. Je to škoda, ale takový je u nás bohužel daný stav. Po prezentaci deseti lidí na funbox best trick zasedl do poroty jako po většinou Libor ZRZA Mikeš a samozřejmě velmi ochotný, po třech dnech velkej kámík Ruben Garcia. Z deseti lidí opět čtyři neodjeli ani jeden pokus a na třetím schodě se umístnil Jakub Jarolím z Příbrami, druhý byl Koláč z Plzně a první místo si zajel Maxim Habanec.

Po tomto sranda závodě byla vyhlášena prezentace v minirampě, tedy již prestižnější disciplína, která slibovala pěknou podívanou, neb na listině a v korytě se objevilo pár týpků z Quiksilver teamu v čele s Marcusem Hazizou z Francie, kterej si to samozřejmě v mini stylově brousil. Prezentace uzavřena, rozjíždíme závod a co se nestalo. Do rampy vlítla partička Jihoameričanů, který přivez náš argentinský vyslanec skateboardingu Punker a udělal nám tim velkou radost, neb mezi nimi byl i oblíbený a námi ctěný Alan Mesquita. Rozhodčí si je dopsali do prezenčky a čtyřkolový jam se rozjel. Podle očekávání vévodili cizáci, ale myslím že pro nás, český kluky, je paráda zajezdit si s nima v jednom závodě, aniž bychom byli zrovna reprezentanti, či se pohybovali v české top 20. Jediný kdo z našich zajel pouze symbolicky a nemoh si to užít, byl Martin Jurášek, kterej se v pondělí při exhibičce zranil a bolest mu nedovolovala ukázat co v něm je. Jinak věřím že by byl profíkům důstojným partnerem a soupeřem. Vzhledem k účasti profíků vám pořadí předložíme od desátého místa. To obsadil prachatický Ivan Sendrei, 9. Tomáš Pech, 8. Brett Whitley což je Amík žijící v Č.budějovicích, 7. Vašek Paták z Litoměřic - letitá ozdoba a příklad pohody Summercampu, 6. Vláďa Hlaváček z Č.Budějovic, 5. Jakub Jarolím, 4. Jorge Ladas z Argentiny, třetí Josh Rouillon z Quiksilver teamu, druhý jeho kolega vele známého jména Marcus Haziza a první zcela bez pochyb skončil další Argentinec ALAN MESQUITA. Mimo krásnýho štýlu a obrovskejch protaženejch poletů, dal asi na třetí pokus blunt na minirampovym zábradlí, na němž bylo nejhustější hlavně to, že ho vrátil a vodjel. Lidi řvali nadšením až bubínky praskaly a všem nám padla na um otázka, proč už tenhle týpek už dávno nezdobí titulní stránky TWS a THRASHER magazínů a neperou se o něj prestižní kalifornský firmy. Tenhle týpek byl na Summercampu již po druhý a to co předváděl, tu dosud za těch dvacet let nedal žádnej Amík a že se jich tu sakra vystřídalo. Závod v mini byl parádní zážitek, který nám vlil novou krev do žil a někoho probral z posledních zbytků kocoviny. Zbytek dne probíhal ve znamení volného ježdění spojeného s focením a točením, ale ještě přibyl další vrchol a to když si Argentinci všimli, že tam máme jště krásnou škodu "MB1000" obloženou bangama. Dosud zůstávala snad ze strachu ladem , ale opálené asi pětičlené partičce Jihoameričanů se stala během chvilky nejoblíbenější hračkou. Řádně vysokej nosebone jim byl pouze rozcvičkou a pak již lítali samý flipy a padaly pokusy o nosegrindy, bluntslidy, crookedgrindy a podobný zhovadilosti, který se jim většinou po osahání hrbolatý střechy nad předním sklem podařilo i vodjet. Auto mimo povzbuzujících fanoušků obklopilo mnoho externích blesků a o sto šest točila i kamerka do Chilského videa, kde se zřejmě záběry ze Summercampu objeví. Tohle byla super tečka za skejtovou středou, která se mimo plán protáhla až do soumraku.

Noční program tedy začal s nemalým zpožděním a to doslova vodsrala sk8puk partička "SUNDANCE KID" z Prahy plná hvězd naší sk8 scény. Byl to trochu žalostný pohled koukat jak se kluci snaží před prázdným parketem což nebyla ani trochu jejich vina. Druhá kapelka na tom nebyla o mnoho lépe, ač to byli v jižních Čechách kultovní HC legendy ze Strakonic "DELUSION". Lidi se ze skateparku po výbornym ježdění plazili pomalu, a tak Delusion podpořilo jen pár skalních fans z okolí, kteří nezatížení celodenním skejtováním pařili celý koncert v počtu cca 15 -20 ks. Pomalu dovalili lidi z parku, váhající partičky před sálem zaplatili a blížilo se největší hudební překvapení summercampových večírků. Překvapení hlavně proto, že zaskakovali za Alternative Allstars z Německa, který nás již podruhý vypekli tím, že těsně před Summercampem koncert odřekli. Tim pádem nebylo možný dát všem vědět že je změna. Druhý překvapení proto, že nám je jasný že na jihu ČR a mezi skaters tahle kapelka není ještě moc známá a byli jsme zvědaví na reakce, neb dle našich uší i očí, je to objev zaslouživší si respekt a pozornost. Jo! Na plac vyskočili tři holky a jeden kluk! Jedna punkerka hupsla za škopky, druhá, vzezřením rockerka, třímala nablejskanou kytárku, upravený kultivovaný chlapec z Austrálie bez mimických projevů vzpřímeně zavěsil basu na svůj krk a za mikrofon si stoupla vyčouhlá bloncka stydlivého zjevu, působící dojmem že devadesát procent svého života tráví biflováním na vysokoškolské koleji. To však bylo pouhé zdání, protože od prvních taktů nám holky ukázali, že kam se na ně serem... Chvílema až romanticky čistý hlas frontmanky se měnil v neskutečně mužnej řev kterej svědčil o velkym objemu plic a kdejaký HC metalový skřivan si posteskl nad tou energií. Hrubý, ale kontrolovaný zpěv plný energie převládal, ale rozhodně se nedá říct že by repertoár kapely (a teď to řeknu) "GAIA MESIAH" nebyl pestrý, ba naopak. Spousta rytmů , rychlostí tempa, střídání čistých ženských vokálů s řevem a nemálo hudebních vlivů vystopovatelných z jejich repertoáru - to vše nedalo snad nikomu ani na okamžik zažít pocit nudy a to i přesto, že slyšíte jejich skladby bez naposlouchání poprvé. Punk, reggae, nu-metal, HC, folk a nevim co ještě v dokonalym instrumentálnim provedení dle mých konzumentských uší nakopal všechny sedící do prdele a způsobil tak vřící kotel převážně čerstvých (čerstvě rekrutovaných) fanoušků. Ač nebylo tolik lidí jako v pondělí, atmosférka byla úžasná a GAIA MESIAH byli donuceny(i) k přídavkům. Už o nich nic psát nebudu, neb má recenze je subjektivní a ani oni se mnou nemusí souhlasit a nerad bych je nasral. Koho zajímaj, tak jukněte na www.gaiamesiah.com, kde si můžete i něco poslechnout. Snad už dodám jen tolik že když za mnou druhý den lidi chodili se slovy "TY VOLE, TADLE KAPELKA SE VÁM POVEDLA" tak jsem se nepokrytě dmul pýchou vědouc, že se chlubím cizím peřím a zásluhu má především GaiaMesiah...

Po takovým rozparádění večírek samozřejmě nemohl skončit, na řadu měli přijít ještě dva DJs - a to nikdo menší neš sk8punk legenda Dr.Peterka a jeho o genarci mladší kolega DJ Tchitchiman . Kluci jsou to šikovní, ale menší zádrhel nastal se super profi špičkovými gramcema, který si zapůjčili a jak dr.Peterka zkonstatoval - "Těch záludnejch kolíků a čudlíků tam bylo příliš" J . Cca po hodince to chlapcí zpustili a věřte či ne, v jejich černoplatňovém repertoáru se roztočily hiphopový songy, který (světe div se!) nevadily ani NOFX milujícímu Ivanovi S., kterýžto (ještě nabit z G.Mesiah) začal skákat po vydlážděnym parketu plnym skla a tekutých zbytků nápojů všeho druhu šipky a pokoušel se se svým obřím tělem k našemu nemalému pobavení o krkolomné breakdanceové prvky. Konec punk-hopové produkce ustál v 5.00 ráno a šlo se spát.

Den čtvrtý - čtvrtek 7.7.

Ráno ještě ospalejší než předchozí, věstilo že poslední den bude jako každý rok mírně prořídlý a to z několika důvodů. Někdo musel do práce, někdo nevydržel třídenní kalbu a dva dny ježdění v kuse, a nakonec převážná většina odjela především proto, že jim prostě došly prachy, který mnozí prokalili hned první den. Čtvrtek s obláčky a jednou přeháňkou byl tedy o absolutní campové pohodě a ti, kdož dosud nejezdili protože byl třeba plac plnej, si přišli na své, pokud jim zbývalo ještě dost sil. Profíci včetně Jihoameričanů (až na DC team, kterej vytrval) už byli fuč a hvězdou dne se stal pravidelný účastník Summercampu Pavel Jaroš. Nejprve se odjel náhradní Handrail z úterka, kde ještě rozhodcoval Ruben Garcia . O druhé a třetí místo se podělili zraněný Martin Jurášek s Michalem Přibilou a první byl pražský Nikolas Tušl, který by měl se svou Ramonesovskou partičkou dostat diplom za nejdelší účast, tedy od neděle až do čtvrtka. Handrail stihla jediná přeháňka toho dne, a tak se tato disciplínka jela pouze na dva pokusy. To využil team DC, a na přání Rubena Garcii ochutnat pravý český jídlo ne v hospodě ale opravdu domácí, byli odvezeni k nám domu, kde snědli hrnec svíčkový s kynutým knedlíkem od mé manželky, až se jim dělali boule za ušima. Zapomněl jsem dodat že den před tím je pozval Prachatický FINAL prodavač Michal k sobě na zahrádku, kde jim vrazil do jedný ruky klacek se špekáčkem (ano čteš správně, se špekáčkem, nikoli špekem) a do druhý flašku zelený. Všichni si ještě přidali a zelenou vysrkli jak rozpuštěnou žvejkačku. Byl to pro ně tak velkej zážitek, že říkali, že určitě přijedou za rok zas, ale nejen na Summercamp, ale aspoň na čtrnáct dní regulérní dovolený. Po svíčkový od nás Ruben ještě dostal originál CD Krucipüsk, do kterých se zamiloval a vypálili směr Prágl. Mezitim přestalo pršát a mohli jsme jet street. Ollie vstupenku jsme jako na poháru dělat nemuseli, protože se přihlásilo čtrnáct kousků což je brnkačka, kterou i méně zkušený rozhodčí zvládne smráknout bez klimbání a vyprávění si s kolegou o životě na úkor snaživších se riderů. Klucí (i dík málo divákům) si jeli bez stresu do pohody a třetí místo si těsně před Nikolasem Tušlem vyjel Jirka Bulín, druhý skončil Adam Lukas a první s přehledem diktátor Pavel Jaroš. Poté si šli kluci dát škodovku, co jim jí ogrindovali jihoamerický skokani a popravdě přinejmenším Pavel Jaroš by se mezi nima neztratil. Nakonec si odšoupli dopadovej bang a zkoušeli vysoký stoosumdesátky přes střechu až na zem. Nuda pro vytrvalce rozhodně nebyla a čekal nás večer poslední, který jsme očekávali s obavami. Dílem to bylo tím, že nejen účastníci, ale i pořadatelé byli již značně vycuclí (jak nasvědčovali jejich ztrhané tváře a sípající hlasivky), druhá obava byla z účasti na Kandlu, na který již čtvrtý den nezbývaly ani síly, ani peníze. Do jisté míry se tento letitý jev naplnil a omlouváme se tímto za malou účast strakonickým "ZNIČEHO NIC", na které jsem sám vyčerpán dorazil až ve chvíli, kdy hráli poslední pecku a vynikajícím "STATUS PRAESENTS" z Prahy, kteří patří ve svém žánru u nás rozhodně k těm nejlepším. Libereckým "NOBODY KNOWS", které nám přivezl teamový kolega grafik Marcel je netřeba se omlouvat. Dík mnoha dopingovím alkoholickým injekcím v kombinaci s jejich chytlavou show se zmobilizovaly poslední zbytky sil přítomných a Nobody Knows měli již slušný kotel. Jejich show byla tak trochu z jinýho světa, neb chlapi (ač mladí) předvedli virtuózní hardrockovou klasiku, kde své vzory potvrdili dvěma převzatejma superpeckama od idolů KISS, kterejma rozhejbali zadky nás všech, bez rozdílu vkusu či věku. Štýlu bubblegum rocku odpovídala i podiová show s plamenama a ohnivym gejzírem jisker sršícím ze sólové kytary jak jinak než při sólu. Design povedený partičky rovněž odpovídal a kožený kalhoty s řepou do půl zad by jistě spíše ocenil Jamie Thomas, než trendový skater, před pěti lety poslušný módě a vyznávající HIPHOP neb si to společnost žádá. Nic proti nim, ale čeho bylo moc, toho bylo příliš a doufám že kapelky typu Nobody Knows se budou na podobných akcích objevovat častěji, což bych označil za návrat ke kořenům. Nelze zapomínat na doby, kdy Metallica měla své promodely desek a designy jejich platní tvořil slavný Pushead od Zorlaku. Stejně jako nelze zapomenout na Suicidal Tendencies a spousty dalších kytarovejch kapel. Na Nobody Knows show tentokrát již plynule navázal DJ Tchitchiman s Dr.Peterkou a tečku celého Campu jsme činili tuším do čtyř či pěti, ale paměť již neví. Vydržel s náma do rána kalit legendární Škopek z Olomouce a pochválit musíme i Pavla Jaroše, kterej podával i v nočním programu nadstandartní výkony, stejně jako přes den.

Tedy to bylo po dvacáté vše a pokud to někdo viděl jinak, je to možné. Vězte, že tento report je ryze subjektivní neb jinak to snad ani nelze...

Koho to zaujalo a na Summercampu nebyl, či kdo byl a odjel spokojen. Těšte se na příští rok. Tradice trvá a pokud se nic zlýho nestane, sejdeme se za rok zas.

SWORN TO SKATE, NOT TO HATE......